Hrad Houska

Nedaleko od Prahy nalezneme mnoho hradů. Jedním z těch menších, ale velmi zajímavých je i hrad Houska, který je situován v kokořínských lesích asi čtyřicet kilometrů severně od Prahy. Hrad je dnes kulturní památkou a oblíbeným cílem mnoha turistů a dobrodruhů. Své návštěvníky láká především svou tajemností a pověstí o cestě do pekla. Na hradě se totiž údajně nachází průrva, vchod do pekla, který střeží černý mnich bez obličeje.

Nikdo ale neví, kde přesně se průrva nachází. Další pověst se vztahuje k době třicetileté války, kdy velitel švédských vojsk, který tu pobýval, byl údajně zároveň černokněžník a na hradě choval černou slepici, díky níž získal nesmrtelnost. Jinou zajímavostí hradu je skála, která hradem prostupuje, a můžete ji tak vidět nejen na nádvoří, ale i uvnitř hradu.

Najděte cestu do pekla

Houska nabízí jeden prohlídkový okruh, jehož součástí je i návštěva bývalé kočárovny, kde se nachází ručně vyřezávaný model mechanického pekla, který byl inspirován Dantovou Božskou komedií. V letním období se na hradě Houska koná mnoho různých kulturních akci, jako jsou středověké jarmarky či koncerty. Časová náročnost návštěvy hradu je přibližně jedna hodina.

Hrad Houska v současné době bohužel nenabízí svým návštěvníkům možnost ubytování.

Proč název hrad Houska?

Hrad byl založen Přemyslem Otakarem II. v první polovině třináctého století, tedy stejně jako nedaleký Bezděz. Hrad byl založen na místě, kde již dříve stávalo hradiště, které založil vévoda Slavibor pro svého syna, který se jmenoval Housek – odtud tedy název hradu. V průběhu století se hrad stal součástí majetku mnoha šlechtických rodů a zároveň prošel i mnoha přestavbami. Dnešní podoba je převážně renesanční s prvky gotiky. Ve dvacátých letech dvacátého století hrad koupil senátor a zároveň prezident Škodových závodů v Plzni Josef Šimonek, který celý hrad zrekonstruoval a opravil. V době druhé světové války byl hrad součástí Sudet, a tak byl využíván německou armádou, v padesátých letech tu byl archiv knihovny v Klementinu. V současné době je hrad opět majetkem potomků Josefa Šimonka.